Do Japonska se nám podařilo dostat prozatím třikrát. Níže najdete odkazy na povídání o jednotlivých místech, která jsme po cestě navštívili. Na konec každého článku jsem se pokusila sepsat malé shrnutí pro cestovatele, kteří by případně zvažovali na ona místa zajet: jestli stálo za to se tam vydat, jestli bych se tam vrátila podruhé a jestli případně lituju, že jsme něco vynechali nebo nestihli.
První cesta: 16. 9. – 16. 10. 2011
Poprvé jsme se do Japonska vypravili v roce 2011, půl roku po velkém tsunami, které zpustošilo severovýchod země. My tehdy jeli na jihozápad, ale stejně jsme pocítili dopady oné katastrofy (hlavně v tom, že se šetřilo elektrickou energií: vypínalo se noční nasvícení budov, někde nejezdily eskalátory apod.). V Japonsku jsme tehdy strávili celý měsíc a pojali to velkém stylu, protože jsme netušili, že to není naposledy, co tam jedeme. Chtěli jsme všechno vidět, všechno zkusit, všechno ochutnat, a tak naše cesta zahrnovala jak velká města a památky, které nevynechá žádný turista, tak i místa "mimo vyšlapané cesty", venkov a hory. Jezdili jsme vlaky, autobusy, loděmi i autem, vyzkoušeli několik onsenů, na dvě noci se ubytovali v tradičním ryokanu uprostřed hor a zúčastnili jednoho z nejkrásnějších japonských matsuri. Vybrali jsme si přelom září a října, kdy už nebývá takové vedro a vlhko jako v létě, ale zároveň je ještě dostatečně teplo, aby se dalo chodit po horách. Zpětně to hodnotím jako skvělé rozhodnutí, i když jsme tím vynechali kvetoucí sakury, červenající se javory nebo letní festivaly.
Druhá cesta: 25. 7. – 12. 8. 2013
Podruhé jsme se do Japonska vypravili o dva roky později, tentokrát v létě, protože naším hlavním cílem bylo Hokkaido. Nejsevernější z hlavních japonských ostrovů má odlišné klima od zbytku Japonska (hlavní město Sapporo leží ve stejné zeměpisné šířce jako Vladivostok), i v létě tam na vrcholcích hor leží sníh a turistickou atrakcí se stává hlavně v zimě, kdy jsou svahy tamějších hor obsypané lyžaři a snowboardisty. Hokkaidské hory byly i naším cílem, ale nám jsou bližší pohorky, krosna a stan, takže jsme se vydali objevovat tamější přírodu po svých. Druhou polovinu naší cesty jsme strávili cestou na jih do Tokia se zastávkou na největším tóhockém matsuri v Aomori.
Třetí cesta: 21. 12. 2014 – 2. 1. 2015
Potřetí jsme se do Japonska vydali o dalšího 1,5 roku později, kdy jsme se rozhodli strávit zimní prázdniny road tripem kolem ostrova Kyushu. Bylo to poprvé, co jsme nevyzkoušeli jiný druh dopravy než jízdu vypůjčeným autem (pokud nepočítám dva trajekty po cestě). S čestnou výjimkou Nagasaki se cesta nesla hlavně v duchu poznávání přírodních krás ostrova, zvláště sopek a doprovodných geotermálních jevů. Jako bonus jsme poznali, jak Japonci slaví (nebo spíš neslaví) Vánoce a jak oslavují (a tentokrát opravdu oslavují) Nový rok.