Když jsme vymýšleli itinerář našeho měsíčního pobytu v Japonsku, rozdělili jsme si ho na týdenní celky a pak vybírali, kde daný týden strávíme. Význam to mělo hlavně pro začátek pobytu, protože Nif, další členka naší výpravy, se k nám měla připojit až s týdenní zpožděním. Jako místo setkání jsme určili Osaku (věta "sejdeme se na nádraží pod hodinami" už je mezi námi legendární, ale o tom v povídání o Osace) a zbývalo tedy vymyslet, kam se vrtneme těch několik dní mezi Hiroshimou a Kansai. Při pohledu na mapu oblasti nás napadlo, že by nebylo špatné prozkoumat nejmenší ze čtyř hlavních japonských ostrovů, Shikoku. A protože Hiroshima a Matsuyama jsou spojeny pravidelnou trajektovou linkou, nebylo co řešit.
Vzpomínáte, jak jsem v povídání o Hiroshimě zmínila, že jsme do Japonska přijeli během tajfunu? Tak v den přejezdu se to projevilo naplno. Od rána lilo jako z konve, až jsme měli obavy, že trajekty budou zrušené. To se naštěstí nestalo. Vybrali jsme si levnější variantu velkého trajektu, který převáží i auta (stál o polovinu méně než dvakrát rychlejší speed boat), nalodili se a příští 2,5 hodiny sledovali šedivou oblohu, vlny a spousty malých ostrůvků, které jsme míjeli po cestě.
Matsuyamský přístav se nachází sevezápadně od města a s centrem ho spojuje železniční trať obsluhovaná společností Iyotetsu Railways. Ta nepatří pod JR Group, takže v jejich vlacích neplatí rail pass a my byli nuceni si koupit lístek. Na plánku nahoře nejprve najdete, odkud kam jedete (kromě kanji jsou názvy zastávek i latinkou, takže to není problém), podle toho zjistíte cenu a v automatu už jen zakoupíte lístek příslušné hodnoty.
Matsuyama je jedno z několika japonských měst, kde mají tramvaje. Jízda japonskou tramvají je zajímavá zkušenost: můžete narazit na cokoli od stařičkých vozů před rozpadnutím po luxusní koráby obložené tmavým dřevem, tramvaje, které jsou během místního matsuri ozdobené jako alegorické vozy, ale nejbizarnější "tramvaj" jsme potkali právě v Matsuyamě. Byla to tramvaj parní.
Hlavním lákadlem Matsuyamy je hrad. Patří mezi posledních 12 japonských hradů, které přežily do dnešních dnů bez úhony a v původním stavu (ostatní hrady jsou často jen betonové kopie). A je to taky jeden z mála japonských hradů (alespoň z těch, co jsem viděla), který stojí na kopci. A podle mě je taky jeden z nejhezčích, ne-li ten úplně nejkrásnější. Nahoru můžete vyjít pěšky kolem zahrady Ninomaru nebo se nechat vyvézt lanovkou (jde ale jen o cca 100 m převýšení). Odměnou vám bude nádherný výhled na město a okolní kopce.
Druhým velkým lákadlem Matsuyamy je Dogo onsen, starobylé lázně, které prý posloužily Miyazakimu jako předloha pro Cestu do fantazie (Spirited away, Sen to Chihiro no Kamikakushi). Přestože se opravdu jedná o nádherný dřevěný dům, celkový dojem trochu kazí to, že je uprostřed běžné městské zástavby a mezi vysokými domy v okolí působí trochu jako trpaslík.
Celé Shikoku obkružuje poutnická stezka, která vede přes 88 budhistických chrámů. Vydáte-li se na východ od Dógó onsenu směrem na kraj města, dojdete k Ishite-ji, chrámu č. 51. Je obklopen bambusovým lesem a má příjemnou, uklidňující atmosféru.
Specialitou prefektury Ehime, kde Matsuyama leží, jsou dlouhé tenké nudle soumen. Samozřejmě jsme je chtěli vyzkoušet a vybrali si jednu z místních restaurací. V sekci o jídle popisuju, jak si objednat jídlo v japonské restauraci, pokud neumíte japonsky; tady jsme byli hozeni do vody a vyzkoušeli si tu nejtěžší variantu, kdy jídelní lístek byl psaný rukou a obsluha uměla jen pár slov anglicky. Povedlo se nám objednat soumen a pak jsme poprosili o rybu, ale aby to nebylo syrové sashimi. Donesli rybí hlavu :D (ale byla dobrá!).
Závěrečné ohlédnutí
Když jsme po návratu hodnotili místa, která jsme během celé naší první cesty navštívili, označila jsem Matsuyamu jako druhé nejhezčí japonské město hned po Takayamě. Je malá, ale sympatická, a klidně bych se sem zajela podívat znovu. Mrzí mě, že jsme se neodhodlali vyzkoušet Dogo onsen, a chtěla bych prozkoumat i okolí města. Nehledě na to, že ještě musíme vylézt na Ishizuchi-san, nejvyšší horu Shikoku. Chtěli jsme se o to pokusit už při tomto pobytu, ale tajfun nám překazil plány.