Otevřete-li libovolný článek na téma nejkrásnějších míst v Japonsku, stoprocentně se v nich objeví ostrov Miyajima a jeho plovoucí torii brána uprostřed moře. Celý ostrov byl v minulosti pokládán za posvátný a kromě několika málo lidí na něj nesměl nikdo vstoupit, proto byla jeho hlavní svatyně Itsukushima jinja postavena na pilotech trčících nad mořskou hladinu. Do svatyně se připlouvalo na lodích, které proplouvaly onou ikonickou červenou bránou.
Dnes je celý ostrov otevřený turistům a můžu vám garantovat, že jich tam potkáte opravdu hodně. Stejně jako v minulosti je nutné k ostrovu připlout lodí (nepřekvapivě), ale neočekávejte plavbu bránou. Trajekty, které turisty přivážejí, by se pod ni rozhodně nevešly, a tak dnes zajíždějí do přístavu necelý kilometr severně od chrámu. Dobrá zpráva pro zahraniční turisty je ta, že jedna ze společností, které trajekty provozují, jsou JR, takže máte jízdenku v rámci rail passu zdarma. Trajekty vyjíždí od stanice Miyajimaguchi, kam se z Hiroshimy můžete dostat buď vlakem, nebo mnohem romantičtěji (a pomaleji) tramvají, která odjíždí přímo z centra města.
Celé ostrovní městečko je tvořeno v podstatě jen turistickou infrastrukturou, hotely a obchody se suvenýry, mezi kterými se procházejí volně žijící, ale krotcí jelínci. Přesto má jistého genia loci, kterého se ani všudypřítomné komerci nepodařilo úplně zdusit. Možná právě naopak: Japonci velmi milují vše sezónní, takže podzimní výzdoba a nabídka jídel krásně dotvářely atmosféru místa. Zní to možná jen jako prázdný marketing, ale zde to skutečně fungovalo.
Kdyby vám bylo líto, že jste při příjezdu torii minuli, můžete si během přílivu koupit lístek na menší dřevěnou pramici a nechat se tam zavézt, nebo počkat na odliv a dojít si k ní pěšky.
Podle mě je ona slavná brána ale na Miyajimě asi to nejméně zajímavé. Už jen svatyně Itsukushima jinja samotná mi přijde mnohem působivější, obzvlášť pokud se vám povede natrefit na probíhající obřad nebo divadelní představení.
Ta podle mě nejkrásnější místa jsou na Miyajimě mimo hlavní turistické trasy. Striktně vzato jsou přímo na turistických trasách, ale skoro žádní turisté tam nechodí. Uprostřed ostrova se zvedá hora Misen, na kterou vede několik pěších tras. Většina turistů, kteří už se rozhodnou se nahoru vydat, využije lanovku, ale tím se podle mě ochudí o ty nejkrásnější výhledy, jaké na ostrově jsou. Nejedná se přitom o nijak náročný výšlap, Misen se zvedá do pouhých 500 metrů nad mořem.
Nahoru vedou 3 stezky. My jsme si vybrali tu, která prochází kolem chrámu Daisho-in, který dodnes považuju za nejkrásnější buddhistický chrám v Japonsku (a že jsem jich už viděla…). Pro Japonce je to velmi posvátné místo, zde začal praktikovat buddhismus zakladatel školy Shingon Kobo Daishi. Chrám je rozlehlý, složený z několika budov a parků plných roztodivných sošek malých buddhů a je v něm i hala s 88 ikonami, které symbolizují 88 chrámů na poutnické stezce kolem Shikoku.
Po cca hodině chůze od chrámu vylezete na vrchol Misenu a naskytne se vám pohled nejen na zátoku s torii bránou a Hiroshimu v pozadí, ale i na druhou stranu směrem k Shikoku, do Vnitřního moře plného malých ostrůvků.
Cestou zpět jsme prošli Momijidani, javorové údolí, které je nádherné na podzim, kdy se tamní stromy zbarví sytě červenou. To jsme bohužel neviděli, museli bychom počkat zhruba na začátek listopadu. Japonci berou pozorování podzimního listí (momiji) velmi vážně a stejně jako u hanami (jarní pozorování kvetoucích sakur) tamější předpověď počasí hlásí, která část Japonska je právě na vrcholu sezóny (viz např. zde).
Závěrečné ohlédnutí
Jsem ráda, že jsme se zdrželi a vystoupali na Misen. Asi necítím potřebu se sem vracet, ale kdybychom to měli po cestě a neměli zrovna co dělat, ráda bych tu přespala a prošla si městečko a chrámy po setmění, kdy odsud zmizí ostatní turisté. A kdyby to bylo v době, kdy se červenají listy javorů, asi by mě nikdo nemusel dvakrát přemlouvat.