Nara v 8. století sloužila jako hlavní město Japonska a dodnes je plná nádherných památek, proto se často v průvodcích doporučuje jako krátký jednodenní výlet z Kyota nebo Osaky (je to necelou hodinku vlakem). My se rozhodli na průvodce nedbat a vybrali si možnost přímo v Naře přespat. To se ukázalo jako skvělý nápad a odteď to hodlám každému doporučovat.
Ubytovali jsme se v něčem, co si sice říkalo hostel, ale do těch klasických hostelů to mělo hodně daleko. Byl to maličký starý dřevěný dům postavený v klasickém japonském stylu: podlahy pokryté tatami, spaní na futonech, stěny z papíru. Atmosférou to přesně odpovídalo místu, kde jsme se ocitli.
Nara je maličká, od nádraží k hlavním památkám je to asi 2 kilometry. Může se vám ale stát, že ty dva kilometry půjdete hodinu, protože je stále na co koukat. Staré dřevěné domky, pagody, muzea, chrámy a svatyně, ale i obchůdky se vším možným a samozřejmě spousta restaurací, je těžké se aspoň na chvíli nezastavit a neprozkoumat, co všechno Nara nabízí.
Uličky Nary jsou po čínském vzoru postaveny jako pravoúhlá šachovnice orientovaná podle světových stran. Na jih od Sanjou dori, hlavní východo-západní ulice protínající město, leží čtvrť Naramachi. Zde můžete narazit na původní japonské měšťanské domky machiya a některé z nich si i prohlédnout uvnitř, např. Koushi-no-Ie.
Když se po Sanjou dori vydáte přímo na východ, dojdete do parku Nara koen na svazích hory Wakakusa. Zde leží hlavní narské památky, mezi kterými se podobně jako na Miyajimě volně prochází krotcí jelínci. Tedy, mají být krotcí. Ale běda vám, pokud jim nedáte něco dobrého k snědku nebo jste při tom příliš pomalí! Jak se přesvědčila Nif na vlastní kůži, trknutí parůžkem (byť upilovaným) pěkně bolí a podlitina na stehně vydrží i několik týdnů. Pro účely krmení se tu prodávají kulaté oplatky sembei; urban legend praví, že se místní smějí turistům, kteří si oplatky koupí jako místní delikatesu a jedí je sami…
V jihovýchodní části Nara koen stojí Kasuga Taisha, podle mého asi nejkrásnější shinto svatyně v celém Japonsku (na záda jí dýchá Fushimi Inari Taisha, viz článek o Kyotu, ale Kasuga Taisha přeci jen vyhrává). Známá je především díky bezpočtu luceren (kamenných i bronzových), které ji zdobí.
Nejslavnější narskou stavbou je ale Daibutsuden (Síň velkého Buddhy), největší dřevěná stavba na světě. Je to hlavní budova chrámového komplexu Todaiji v severní části parku. Uvnitř najdete 15metrovou sochu sedícího Buddhy (jedna z největších v Japonsku) a vedle ní taky dřevěný pilíř s dírou, o které se říká, že je stejně velká jako Buddhova nosní dírka a kdo jí proleze, ten se v příštím životě dočká osvícení.
Proč jsem ale tak vychvalovala možnost v Naře přespat, je fakt, že s blížícím se večerem se Nara, přes den sužovaná davy turistů, kompletně vylidní a vy máte celý ten obrovský nádherný prostor jen pro sebe. Pokud k tomu přičtete atmosferický západ slunce (svahy hory Wakakusa jsou obrácené k západu), není důvod váhat.
Závěrečné ohlédnutí
Nara je nádherná a její návštěvu doporučuju každému, kdo do oblasti Kansai zavítá. Klidně bych kvůli tomu zkrátila prohlídku Kyota, tlačí-li vás čas.
Vůbec by mi nevadilo se sem vrátit. Ani zdaleka jsme neviděli všechny narské památky (vynechali jsme muzeum, botanickou zahradu, park Isui-en s přilehlou galerií a některé budovy chrámu Todaiji se zrovna opravovaly a byly schované za lešením) a vážně uvažuju o tom navštívit některé z narských matsuri pořádaných místními chrámy a svatyněmi:
- Chugen Mantoro, při kterém se rozsvítí na 3000 luceren kolem svatyně Kasuga Taisha, se koná v únoru a srpnu.
- Při Otaimatsu, součásti buddhistickýh rituálů Omizutori pořádaných na začátku března v Todaiji, se pro štěstí nad davem lidí zapalují až osmimetrové pochodně.
- A při lednovém Wakakuya Yamayaki se pro změnu podpálí celý svah hory…