První týden našeho pobytu se nachýlil se konci a my se měli přesunout ze Shikoku do oblasti Kansai. Kdybychom ještě měli rail pass, museli bychom zpátky přes půl ostrova, protože jediný železniční most spojující Shikoku a Honshu je mezi Okayamou a Takamatsu. Sice bychom jeli zadarmo, ale cesta by nám trvala přes 4 hodiny. Nám už ale platnost pasu vypršela a tak jsme zvolili cestu dálkovým autobusem, jehož trasa do Osaky vedla přes ten krásný bílý most v Narutu zmiňovaný v předchozím článku a trvala jen něco kolem 2,5 hodiny. Většina cesty vedla po dálnici podél pobřeží. Japonské dálnice jsou často (v závislosti na terénu a hustotě zástavby) vedeny po pilířích ve výšce, takže byl z autobusu nádherný výhled na obrovský přístav v Kobe a na většinu Osaky. Já mám ráda jak přírodu, tak i velká města, ale manžel byl v lehkém šoku z množství betonu, který nás najednou po týdnu na rurálním Shikoku obklopil. K tomu připočtěte množství lidí a aut… Ne, Osaka rozhodně není pro milovníky ticha a klidu. Přišla mi mnohem hektičtější než Tokyo.
V Osace jsme se měli setkat s třetí členkou naší výpravy, Nif. Doma jsme žertovali, že si dáme sraz na nádraží pod hodinami, ale naštěstí jsme podobné bláznivé nápady zavrhli ještě před příjezdem a domluvili se, že se potkáme na hostelu. Osacké nádraží Umeda je jedno z mála míst, kde jsme se v Japonsku málem ztratili (ještě se nám to povedlo v Kyotu, ale tam šlo o jiný problém). Během naší návštěvy procházelo nádražní podzemí rekonstrukcí, takže některé průchody byly zavřené a chyběly cedule. Kromě vlakového a autobusového nádraží se tu protínají ještě 3 linky metra (protínají asi není úplně správné slovo, protože každá linka má zastávku jinde) a pohyb lidí probíhá v několika patrech včetně těch podzemních. Kompas s sebou!
Chtěli jsme bydlet v centru, abychom to měli blízko k nočnímu srdci města, Dotonbori. Ideálně umístěný se nám jevil jeden hostel poblíž stanice metra Yotsubashi, ale na místě jsme zjistili, že je hostelem jen podle jména. Ve skutečnosti se jednalo o soukromý třípokojový byt, kde v jednom pokoji bydlel majitel (velice svérázný, pravděpodobně zhulený týpek) a v dalších dvou pokojích pronajímal postele. Na dvě noci nám to nevadilo, ale asi si umíte představit, jak velké (nebo spíš malé) japonské byty jsou, místa nebylo nazbyt. S Nif jsme se opravdu šťastně shledali a vyrazili objevovat Osaku.
Jako první jsme chtěli vidět Shinsekai, doslova přeloženo Nový svět. Je to čtvrť Osaky postavená na začátku 20. století. Jako vzor si vzali Paříž (stojí tam i věž podobná Eiffelovce) a New York a ve své době to byla výkladní skříň Osaky. Od té doby se ale hodně změnilo, čtvrť zchátrala a dnes působí značně retro dojmem. Taky se říká, že to není úplně bezpečné místo (na japonské poměry), najdete tam bezdomovce, prostitutky i organizovaný zločin. To nemůžu potvrdit, ve dne jsou ulice lemované krámky s jídlem a plné místních hrajících go a shogi. Po setmění jsme tam ale nešli. Pravda je, že v době našeho pobytu se v Osace v nechvalně proslulých uličkách kolem nádraží Tennoji stala vražda, byly toho plné zprávy…
Na Shinsekai navazuje Den Den Town, což je osacká varianta tokijské Akihabary, tedy čtvrť zaměřená na krámky s elektronikou a otaku kulturu (manga obchody apod.).
Jak jsem už zmínila, Shinsekai je plný jídla. Před vývařovnami a pouličními stánky se tvořily dlouhé fronty, podle kterých v Asii bezpečně poznáte, kde se dobře vaří a kam máte určitě zajít. My poprvé v životě vyzkoušeli takoyaki, grilované kuličky z těstíčka, uprostřed kterého je kousek chobotnice.
U jídla ještě zůstaneme. Osaka je proslulá jiným místním pokrmem: okonomiyaki. Jedná se o jakousi zelnou omeletu pečenou na železném plátu přímo na vašem stole. Existuje jich nespočet druhů, s masem, rybou, krevetami, kimchi… na co si jen vzpomenete. Navrch přijde speciální okonomiyaki omáčka, majonéza, lístky sušené ryby (bonito flakes, katsuobushi) a sušené řasy. Je to vynikající. Mimochodem, kdybyste chtěli okonomiyaki ochutnat a nedostali se až do Japonska, skvělé dělají v restauraci Abeno kousek od Britského muzea v Londýně (a taky za něj dostali michelinskou hvězdu).
Většina turistů nevynechá osacký hrad, ale vzhledem k tomu, že je to jen betonová replika, jsme se dovnitř moc nehrnuli a prošli si jen okolní park, abychom načerpali trochu energie po náročném dni. Park je zelená oáza uprostřed betonové džungle, je plný mladých lidí, pouličních umělců, skaterů, a taky jsou v něm ty nejhnusnější veřejné záchody, na jaké jsem v Japonsku narazila…
Co naopak k návštěvě rozhodně doporučuju, je akvárium Osaka Aquarium Kaiyukan. Pravidelně se umísťuje v žebříčcích top 10 nejkrásnějších akvárií světa. Je na pobřeží a jeho součástí je i obří ruské kolo, ze kterého je nádherný výhled na město a na přístav okolo.
Další místo, odkud je nádherný výhled na Osaku, je Umeda Sky Building. Jsou to dva mrakodrapy spojené až v horních patrech, vyhlídka je na střeše pod širým nebem. Poslední stoupání do vyhlídkového patra navíc absolvujete po eskalátorech, které vedou volným prostorem mezi oběma mrakodrapy.
Nejvíc je ale Osaka proslavená nočním životem. Bary a kluby, diskotéky, nálevny a putyky všeho druhu, hodně světel, hodně hudby, hodně reklam a hodně lidí, to je noční centrum Osaky, Dotonbori. Nábřeží stejnojmenné řeky zná z fotek i člověk, který o Osace jinak nic netuší. My nejsme ten typ lidí, který by v barech trávil noci, ale i tak jsme se do uliček okolo zašli podívat a stálo to za to.
Závěrečné ohlédnutí
Jsem ráda, že jsem se do Osaky podívala, byl to zážitek. Den a půl, který jsme si na ni vyhradili, ale bohatě stačil na to, abychom viděli vše podstatné, takže podruhé už bych se tam vracet nemusela. A mého muže tam už nikdy nikdo nedostane :)