Obávám se, že to nevydržím, a prozradím vám pointu tohoto článku hned na začátku: Takayama je nejkrásnější japonské město, jaké jsme kdy navštívili. A to jsme se tam dostali vlastně úplnou náhodou.
Když Nif plánovala náš pobyt v Matsumotu a zjistila, že se tam bude konat matsuri, kontaktovala nějaké tamější expaty, kteří si o životě v Japonských Alpách psali blog. Ti jí doporučili takayamské matsuri, které se mělo konat zhruba ve stejné době, a odkázali ji na stránky takayamské informační kanceláře. Sice jsme o Takayamě do té doby neslyšeli, ale Nif si řekla, proč ne, a napsala do kanceláře, jestli by neměli tip na nějaké ubytování.
Zde si dovolím malou vsuvku: pokud se chystáte na některé z větších japonských matsuri, jako je awa odori v Tokushimě nebo nebuta matsuri v Aomori, shánějte ubytování několik měsíců dopředu, ideálně tak šest. Zvlášť pokud se ono matsuri koná v některém z menších měst (Takayama má cca 90 tis. obyvatel, to je na japonské poměry vlastně vesnice), můžou být ubytovací kapacity ve městě a jeho blízkém okolí vyčerpané i půl roku, rok dopředu.
Proto mi ve zpětném pohledu přijde náš postup jako naprosto neuvěřitelná náhoda a shoda šťastných okolností. Nif onu informační kancelář kontaktovala zhruba měsíc před termínem slavnosti a přišla jí obratem odpověď, že nám zarezervovali ubytování v jednom z místních hotýlků. Moc informací nám nedali, jen adresu, takže jsme přijeli s vytištěným e-mailem a byli zvědaví, kde to tedy budeme bydlet.
Abyste pochopili, jaké neuvěřitelné štěstí jsme měli, měla bych nejdřív vysvětlit, jak Takayama vypadá. Takayama je vlastně živoucí skanzen. Celé centrum města je památkovou rezervací tvořenou starými dřevěnými měšťanskými domy z období Edo (17.–19. století). Některé z nich jsou přístupné pro veřejnost, např. Takayama Jinya (původně sídlo místní vlády) nebo domy rodin Kusakabe a Yoshijima. Do centra je omezený vjezd aut, většina úzkých uliček se přes den mění v pěší zónu. V domech se stále bydlí, slouží jako prodejny tradičních japonských výrobků (keramika a porcelán, nádobí z lakovaného dřeva apod.), nachází se v nich restaurace nebo se v nich vyrábí místní saké.
A na okraji centra v jednom z těch starých domů jsme bydleli.
První den hned po příjezdu jsme se vydali na prohlídku opravdového skanzenu, Hida no Sato. Leží na jihozápadním okraji města, kam přestěhovali na 30 tradičních vesnických domů, které byly postaveny v období Edo ve vesnicích regionu Hida. Najdete zde všechny typy budov, obydlí starosty vesnice, běžné farmářské domy, skladiště a sýpky, ale nejslavnější jsou tzv. gassho-zukuri. Gassho-zukuri znamená "ruce sepnuté k modlitbě", což odkazuje na vysoký špičatý tvar střech. Ty musí mít ve zdejších horách velký sklon, aby se nepropadly pod tíhou sněhové pokrývky. Díky tomu jsou v těchto domech rozlehlé půdní prostory, které se využívaly pro chov housenek bource morušového a následně výrobě hedvábí. Podobné domy jsou dodnes k vidění i v některých okolních vesnicích. Nejznámější z nich jsou v regionu Shirakawa-go, který je díky nim zapsaný na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Po prohlídce skanzenu jsme se vydali objevovat slavnostně vyzdobené město.
Takayamské matsuri se koná dvakrát ročně, na podzim a na jaře. Program je v obou termínech podobný, jen je zaštítěný jiným chrámem a koná se v jiné části města. V našem případě se vše točilo kolem svatyně Hachimangu v severní části centra města.
Festival trvá dva dny. Nejprve je z chrámu vynesen přenosný oltář, který průvod nese městem. Druhý den se vrátí zpátky do chrámu a tím matsuri slavnostně ukončí. Hlavním bodem programu je ale noční průvod vysokých, bohatě zdobený dřevěných vozů (yatai), na kterých sedí hudebníci. Tyto vozy jsou před průvodem (a i druhý den) vystaveny na hlavní ulici, a současně je možné si prohlédnout otevřené "garáže", kde jsou po zbytek roku uskladněny. Matsuri se v Takayamě konalo poprvé už v 17. století za vlády rodiny Kanamori a z této doby pocházejí i yatai.
V obou dnech se také konají loutková představení. Na jednom z vozů je speciální zařízení, které umožňuje ovládat mechanické loutky mnicha a opic, které chodí po jevišti a předvádí různé neuvěřitelné kousky (včetně přemetu! dodnes nechápu, jak toho dosáhli). Loutkovodiči sedí uvnitř yatai a prý je jich na ovládání tří loutek potřeba devět. Loutky (karakuri) mají vedle svatyně Hachimangu také vlastní muzeum, kde si je můžete celoročně prohlédnout.
Po celou dobu konání matsuri jsou ulice plné stánků s jídlem. Věřte mi, že budete litovat, že festival trvá jen dva dny a vy nestihnete ochutnat všechno!
Kdyby vám japonský street food nestačil, můžete si zajít na břeh řeky Miyagawa, kde každé ráno trhovci prodávají místní potraviny.
Večerní průvod nasvícených, nádherně zdobených yatai trval přes dvě hodiny. Nekrásnější pohled na ně byl v uličkách kolem řeky Enako; vtipné bylo pozorovat, jak se yatai, často vysoké až do úrovně druhého podlaží, snažily vyhnout drátům elektrického vedení. Rozpohybovat ten kolos, při podjíždění ho různě naklánět a na křižovatkách otáčet (a nevysypat přitom hudebníky), dalo místním pěkně zabrat.
Pokud byste sem na matsuri jeli (a je jedno, které z nich si vyberete), doporučuju teple se obléknout. Večerní program je dlouhý, končí až dlouho po setmění kolem deváté hodiny a Takayama je přeci jen horské město, takže teploty klesaly pod 10 stupňů. My jsme pěkně vymrzli během návratu na hotel, protože jsme procházeli kolem jedné soba restaurace, kde za výlohou místní kuchař předváděl, jak se soba nudle ručně vyrábí, a my ho vydrželi pozorovat skoro půl hodiny.
Poslední den jsme měli volný a uvažovali, jestli nezajet do oblasti Shirakawa-go, ale nakonec jsme to odpískali. Vesnické chalupy, kterými je vesnice proslavená, jsme viděli hned první den ve skanzenu, a nejkrásnější pohled na vesnici je v zimě, kdy jsou vysoké špičaté střechy chalup zapadané půl metrem sněhu. Místo toho jsme si prošli Higashiyama Yuuhodou, asi čtyřkilometrovou stezku po východním okraji Takayamy. Stezka začíná nedaleko Muzea historie a umění, prochází skrz park Shiroyama, kde dřív stával takayamský hrad, a pak se stočí na východ do tzv. teramachi (chármového města), kde vedle sebe stojí více než 10 chrámů a několik hřbitovů. Ideální procházka pro odpočinkový den.
Závěrečné ohlédnutí
Takayamské matsuri je podle různých žebříčků jeden ze tří nejkrásnějších festivalů v Japonsku (ty další dva jsou Gion Matsuri v Kyotu a Chichibu Yomatsuri v Chichibu) a já jsem nesmírně ráda, že jsme ho viděli. Pravda, laťku nasadil hodně vysoko, takže i když jsme od té doby zažili i jiná matsuri, tohle pořád pokládám za nejkrásnější. A jak jsem řekla už v úvodu, Takayama je nádherné atmosférické město, které si mě podmanilo (předstihlo i Naru). Klidně bych se sem vrátila znovu, tentokrát třeba na jaře.