Doprava

Každý cestovatel, který nemá neomezené finance, musí ve svém rozpočtu počítat se čtyřmi základními kategoriemi výdajů:

1. doprava
2. ubytování
3. jídlo
4. suvenýry a dárky

Dovolím si pominout poslední z nich, která je natolik individuální, že nemá význam se jí tady věnovat (v Japonsku se dá utrácet opravdu hodně), a zaměřím se na ty ostatní. Z nich je na prvním místě, co se výdajů týče, určitě doprava. Nebudu zde vypisovat, jak jednotlivé druhy dopravy v Japonsku fungují, jak se kupují jízdenky apod., ale pokusím spíš ukázat jiný úhel pohledu na to, jakou dopravu vůbec zvolit při plánování cesty.

Mezinárodní letenky

Do Japonska se předně musíte nějak dostat. Pokud máte opravdu hodně napjatý rozpočet, ale na druhou stranu jste časově flexibilní a dokážete rychle reagovat na slevové akce aerolinek, hodí se sledovat stránky jako www.akcniletenky.com nebo www.cestujlevne.com. My jsme vždy měli už hodně dopředu přesně daný termín, takže se s nákupem letenek nedalo nic moc akčního vymýšlet, ale i tak se vyplatí zamyslet se nad několika body, které vám pomůžou se rozhodnout, kdy a s kým letět:

• Pokud se nehodláte zdržovat jen v Tokiu, zjistěte si, kolik by stála letenka do některého z jiných měst, která hodláte navštívit. Aerolinky občas mívají slevové akce na lety mimo tokijská letiště. Nám se takhle podařilo sehnat levnější letenku do Kumamota na Kyushu, ale často jsem zahlédla akce na letenky do oblasti Kansai (Osaka a okolí).
• Stejně tak se podívejte na odlety z okolních států a neomezujte se na Prahu.
• Pokud v Japonsku plánujete nakupovat, zjistěte si maximální povolený počet a váhu zavazadel. Nám se vyplatilo letět s Emirates, kteří umožňovali naložit 30 kg na osobu bez ohledu na počet zavazadel, takže jsem si zpátky vezla krabici s koupeným rýžovarem bez dalšího poplatku.

Přesuny po Japonsku

Když si otevřete cestovatelské stránky s radami, jak se pohybovat po Japonsku, pravděpodobně se dočtete, že nemáte nic řešit, máte si koupit Japan Rail Pass (předplacená kartička, která vám umožňuje po dobu její platnosti neomezeně využívat všechny vlaky JR Group včetně shinkansenů (kromě nejrychlejšího nozomi), v ceně jsou i místenky) a jezdit vlakem "zdarma". To je jistě dobrá rada, ale jako většina univerzálních rad platí jen někdy a jen pro někoho. Velmi záleží na tom, kolik vás jede, na jak dlouho, jak moc se během té doby budete přesouvat, jestli vůbec do míst, kam se chystáte, vedou koleje, a pokud ano, jestli je obsluhuje JR Group. Proto je dobré se zamyslet nad následujícími otázkami:

Jak dlouho v Japonsku budu a jak moc se během té doby budu přesouvat?

Japan Rail Pass není úplně levná záležitost, ale to nejsou ani jízdenky na vlak. Zvlášť když jsou v Japonsku cenově odstupňované podle "rychlosti" vlaku, tedy pokud jedete z bodu A do bodu B rychlíkem, zaplatíte vyšší cenu, než když pojedete osobákem. A ještě vyšší, pokud využijete shinkansen. JRP se tedy vyplatí hlavně na delší přejezdy rychlejšími typy vlaků. Pokud budete většinu času v Tokiu a maximálně se podíváte někde po okolí (Kamakura, Yokohama…), je dost dobře možné, že se vám JRP vůbec nevyplatí.

JRP se dá koupit v 7, 14 a 21denní variantě a s delší platností příslušně stoupá i cena. Aby se vám jeho pořízení vyplatilo, musíte ony delší přejezdy stihnout během jeho platnosti a tomu přizpůsobit svůj itinerář, což může být pro někoho omezující. Typický příklad: chci detailně prozkoumat Kyoto, ale jsem limitována 7 dny, během kterých musím do Kyota přijet a zase z něj odjet, což nechává na prohlídku města a jeho okolí (Nara, Osaka) jen 5 dní. A delší rail pass se už nevyplatí. On se tedy možná nevyplatí ani ten sedmidenní (cena shinkansenu s místenkou z Tokya do Kyota a zpátky je v čase psaní tohoto článku Y27.700 a cena sedmidenního JRP Y33.610), proto vážně doporučuju si před koupí spočítat, kolik reálně projezdíte.

To se naštěstí dá udělat poměrně jednoduše. Na stránkách www.hyperdia.com si můžete v angličtině vyhledat libovolné vlakové spoje mezi dvěma body (přesněji řečeno mezi dvěma nádražími, jejichž název musíte zadat přesně, protože našeptávač vyhledává názvy podle abecedy a ne fulltextem; tzn. pokud chcete zadat třeba Minami-Chitose, musíte to napsat celé, protože pod Chitose to nenajde). Výsledkem je nejen přesný itinerář trasy a přestupů, ale i do detailů rozepsaná cena (za každý vlak zvlášť, ceny místenek apod.).

Pozor, JRP platí jen na jízdenky JR Group. Na mnoha místech fungují soukromí regionální dopravci a na jejich linkách je vám JRP k ničemu. Hyperdia tyto vlaky ale přehledně označí, takže na první pohled vidíte, s kým jedete.

Kromě velkého celonárodního Japan Rail Passu ale existují i pasy lokální, pro nějakou menší oblast. Každý má jiné podmínky, některé platí i pro soukromé dopravce, úplný přehled všech pasů včetně podmínek má třeba Japan Guide.

Kolik času chci přesunem strávit?

Pokud vás čeká opravdu hodně dlouhý přejezd (z Tokya na Hokkaido, na Kyushu apod.), zvažte vnitrostátní přelet. Kromě toho, že je to rychlejší, je to často taky podstatně levnější.

Obě hlavní japonské letecké společnosti nabízejí zlevněné letenky pro cizince:

• Experience Japan Fare od ANA
• Japan Explorer Pass od Japan Airlines

Kromě toho v Japonsku působí i řada nízkonákladových leteckých společností, jejich přehled například zde.

Pokud váš přesun není extrémně dlouhý, lze využít i dálkové autobusy (na dlouhé trasy často jezdí spací autobusy). Jejich hlavní výhodou je cena, za což platíte delším časem přejezdu a do jisté míry i pohodlím.

Bohužel neexistuje žádná centrální stránka, na které by se dalo hledat libovolné autobusové spojení po Japonsku a jeho cena, musíte googlit regionální dopravce a prohrabávat se jejich stránkami v japonštině. My jsme většinou jízdenky řešili až na místě na nádraží, obvykle se našel někdo, kdo nám byl schopný poradit anglicky. Hyperdia zmíněná výše teď nějaké omezené hledání dálkových autobusových linek umožňuje, ale není to úplně uživatelsky přívětivé (na rozdíl od hledání vlakových spojů).

Podrobnější info o dálkových autobusech má opět Japan Guide. Tamtéž je i podrobný návod, jak se v autobusech platí jízdné (pro našince to není moc intuitivní, tak doporučuju nastudovat předem).

Dá se do míst, která chci navštívit, dostat pohodlně hromadnou dopravou?

Nyní se konečně dostáváme k mému nejoblíbenějšímu dopravnímu prostředku v Japonsku: autu. Proč nejoblíbenějšímu? Protože díky autu se dostanete kamkoli, kam chcete, bez ohledu na to, jak často a jestli vůbec tam jezdí hromadná doprava. A protože mě na Japonsku nejvíc baví objevovat a prozkoumávat japonský venkov a hlavně hory, je auto opravdu nejlepší volba (pro městskou turistiku je to naopak ta nejhorší).

Když připočítáme to, že o cenu auta se obvykle podělí víc lidí, vyjde to ve výsledku i levněji než autobus či vlak.

Při půjčování auta je ale potřeba počítat s několika věcmi:

• Měli byste s sebou mít mezinárodní řidičský průkaz. Je to taková malá papírová knížečka, jejíž vydání stojí 50 Kč, není na ní ani slovo japonsky, ale všude píšou, že je potřeba. Po nás ji nikdy nikdo nechtěl. Zato všude chtěli klasický řidičák.
• Auto je nejlepší objednat předem, a to ze dvou důvodů. Za prvé na místě nemusí mít žádné auto skladem (vzhledem k drahému parkování spousta firem auta vůbec nevlastní a raději si je pro služební cesty půjčuje) a za druhé se mi ještě nikdy nestalo, že by kdokoli v půjčovně uměl anglicky… Existují zprostředkovatelské stránky (my máme vyzkoušené třeba tocoo, ale existuje jich víc), kde si auto předem zamluvíte a půjčovna díky tomu dopředu ví, že jim tam přijde cizinec, takže budou mít informace aspoň na papíře anglicky. Nebo požádejte na recepci v hotelu, jestli by vám půjčení auta nedomluvili telefonicky.
• Vyberte si menší auto. Zvlášť pokud se chystáte do hor. Tam občas silnice šířkou připomínají spíš naše cyklostezky a kolikrát jsem byla ráda, že jezdíme mrňavým marchem, jinak bychom se tam asi nevešli…
• Obrovskou nevýhodou půjčení auta je nutnost řešit parkování. Na venkově se to ještě dá (na Hokkaidu s tím nebyl problém nikde), ale jak vjedete do města, začnete cálovat. Je dobré si vybrat hotel podle toho, jestli má zajištěné parkování (a počítat s tím, že nikdy nebude zdarma). A připravit se na různé dobrodružné formy parkování, ať už jsou to všemožné výtahy a zvedáky nebo třeba příčné prahy, které vám znemožní odjezd, dokud nezaplatíte parkovné v automatu.

• Druhou nevýhodou je relativní pomalost této dopravy. Japonsko nemá jednotně definované rychlostní limity, všude jsou upraveny značkami, ale obvykle je to 30-40 km/h v zástavbě, 60 km/h mimo zástavbu a 80-100 km/h na dálnici.
• Na dálnicích se platí mýto a je dost drahé (dálnice jsou vlastněny soukromou společností).

Skoro to zní, že půjčení auta má víc nevýhod než výhod, ale já už bych jinak nejela. Auto dá člověku tu pravou svobodu objevovat zapadlé vesničky, rýžová pole, čajové terasy a přírodní krásy, ke kterým autobus zajíždí jednou denně dva měsíce v roce.

Pěkný článek o řízení v Japonsku je k nalezení zde.